2. kapitola:               Kometka Netka mezi padajícím vánočním stromečkem a silvestrovskými dělbuchy 

Kometka Netka se už nemohla dočkat Štědrého dne. Byla stejně nedočkavá, jako všechny děti na Zemi – poletovala sem a tam, narážela do hvězd, málem si odřela hvězdný svítící ocásek o Měsíc a pořád se ptala.
"Už je to dneska? Už můžu letět k lidem?"
 A protože vesmír má s netrpělivými kometkami pochopení, dovolily jí hvězdy, aby se přiblížila k Zemi o něco dřív. A tak Netka nakukovala do lidských oken, jak se všude chystají Vánoce: Tu někdo řezal stromeček, protože koupil moc velký a nevešel se do pokoje, jinde se zase ozývalo, jak se maminka zlobí, kdo jí chodí na cukroví , jinde zase hudroval dědeček, který chtěl pomoct Ježíškovi, že kdo zašantročil doma nůžky a lepící pásku a o pár domů dál se ozývalo: " Pomůžete mi někdo přidržet toho kapra? " a viděla tatínka jak s paličkou v ruce chytá klouzajícího kapra po kuchyni , až se všem zželelo kapříka i tatínka a společně ho šli raději pustit zpátky do rybníka. Nakonec se zastavila u jednoho domečku, odkud se ozýval veselý smích. Bydlely tam děti – Teo, Niki a  Eli.
 Všichni právě běželi ke stromečku, protože zazvonil zvoneček. Pod stromkem se třpytily balíčky a z jednoho se ozvalo: "Čauky mňauky, kdo mě tady zabalil?!" Děti zůstaly stát s pusami dokořán."To mluví dárek!" vykřikl Niki."Ne, to mluví stromeček!" tipovala Eli. Ne, to jsem asi zapomněl vypnout počítač a mluví  z něj nějaký zombík" mudroval Teo. Říká čauky mňauky ," nevběhla jsem sousedovic kočka Micka?" povídá strejda Dany. To ne, to by se už dávno sousedi sháněli, určitě má u nich pod stromečkem nějaké pamlsky. A zase se to ozvalo, přímo z krabice s velkou mašlí, v které byly udělané malé dírky. "Já jsem tady v balíčku jak sardinka, a jestli mě hned někdo nepustí ven, začnu zpívat vánoční koledy pozpátku!"  Když krabici rozbalili, vyletěla z ní mluvící andulka – nádherně zelenožlutá a ukecaná tak, že by mohla moderovat v rozhlase ."Těší mě, já jsem papoušek andulka – ptáček roku a století " hrdě prohlásila. Jenže jejich pejsek Monty z toho dostal šok. Nejdřív couvl, pak zavrčel, a nakonec – hop! – začal andulku honit po pokoji. Ta křičela: "Pomóc, někdo mě chce sežrat ještě před silvestrovskými chlebíčky! "Monty štěkal, andulka křídly šermovala, děti pištěly a stromeček se začal třást, kývat – a bác! Spadl celý na zem, ozdoby se skutálely a rozbily na cimpr campr a Netka nahoře se smíchem válela . Naštěstí se všichni nakonec smířili a všechno uklidili.  Monty si vydoloval pracně čumáčkem z vánočního balíčku svou voňavou kostičku, kterou poznal po čichu mezi všemi ostatními vánočními dárky.  Trhal to tak divoce, že cáry papíru létaly po celém pokoji a tatínkovi přistála na hlavě červená mašle, tak vtipně, že v tu ránu tatínek vypadal jako další nerozbalený dáreček , andulka mu sedla na hlavu a začala za mašličku tahat, jako kdyby chtěla rozbalit poslední vánoční překvapení .
Když se tatínek ohnal , tak se usadila na  zádech  Montyho a prohlásila, že tady má nového bodyguarda a Monty se zatvářil hrdě jako největší ochránce všech ptáčků na světě před lidma , které máchají rukama, jakoby chtěli snad Andulku plesknout.  Teo, Niki i Eli měli nejveselejší Vánoce na světě. A kometka letěla zpátky do vesmíru, aby to vypravovala všem hvězdičkám, stříbrnému měsíci a zlatému sluníčku  a sněhovým mráčkům, aby měli taky veselo. A mraky se tak chechtaly, až se z toho třásly a začaly ze sebe sypat malé vločky a bylo jich tolik, že za chvilku byla v městečku všude bílá peřina. Všechno to vypadalo jako babičky pocukrovaná bábovka.
Děti nechali dárky dárkama , však zítra na ně bude času dost, ale tahle bílá krása se ve městečkách rozpustí rychleji, než čokoláda na jazyku. Zabalili se do kulichů a šál, vyběhli ven a smáli se, jak jim sníh křupe pod botami. Každá vločka se jim třpytila na rukavicích jako malý diamant. A v tu chvíli si uvědomily, že ty nejkrásnější Vánoce jsou bílé. Jenže v posledních letech už sníh přilétá méně často… Možná proto, že se Země trošku zlobí– lidé ji totiž někdy moc zahřívají a málo ji šetří, tak se děti rozhodly, že ji budou chránit – třeba tím, že nebudou plýtvat, budou sázet kytičky a jezdit víc na kole než autem. Aby se sníh mohl zase vrátit.
 🎉 A pak přišel Silvestr...

Kometka Netka si říkala: "Zvláštní, proč lidé slaví, když už dávno všechno snědli?"

A tak opět přiletěla k Zemi a podívala se do stejného domečku, aby to všechno opět prozkoumala. Rodiče připravovali chlebíčky a další samé dobroty, až si kometka Netka řekla, že ty Vánoční svátky jsou vlastně možná taková soutěž, kdo bude mít po Vánocích největší bříško a kdo strhne váhu. Rodiče dětem dovolili být vzhůru až do půlnoci!" Aha, nebo je  Silvestr asi svátek všech nespavců?," šeptla Netka.Všude se smáli, hráli různé hry, bavili se, tancovali, zpívali a Monty se snažil tajně, když byli všichni zapálení do hry, sníst zbytky jednohubek  a chlebíčků z talíře, zvláště ty lososové ho lákaly nejvíc, takže ještě před půlnocí nebylo už do čeho zobnout a všichni se divili kam ty výborné chlebíčky zmizely." Kdo to všechno snědl?", bědovala babička, která celé odpoledne s maminkou a tetou věnovala přípravě . Monty raději zalezl za gauč, aby si nikdo nevšiml, že má ještě plný čumák od drobků.  Já už vím, kdo to snědl, povídá malý Niky . Koukněte na tetu Káťu jaké má velké bříško! A tu se všichni rozesmáli. I ty jeden popleto , to nejsou chlebíčky, to je moje sestřička, smála se Eli, zatím je ještě v bříšku , ale brzy přijde na svět a já budu mít novou kamarádku. Andulka do toho začala švitořit: " Píp píp píp já vím, kdo má plné bříško chlebíčků a kdo leží za gaučem a nemůže se ani hnout, ale neprozradím, kdo to ví kdo to ví , kdo to ví a nepoví?
  Když se přiblížila půlnoc, začaly venku bouchat ohňostroje. Netka byla nejdříve nadšená –wow !!  Jiskřičky, barevné výbuchy, svítící obloha! To je paráda! Ale bohužel nebyla pro každého. Chudák Monty se ještě víc zavrtal pod gauč a drkotal zuby. Zvířátka mají totiž mnohem citlivější ouška a mnohem lépe slyší , takže pro ně je to děsivá kanonáda. Netka si pomyslela:" Tak tohle by lidé mohli dělat tišeji, každý by měl myslet i na ostatní tvorečky , kteří žijí na téhle krásné planetě. Vesmír je taky krásný, třpytivý a svítící i když nebouchá." A co mají říkat zvířátka v lese? Ti si nemůžou dát špunty do uší, jen se schoulí pod větvičku a čekají, až to přestane... vždyť jim svítí hvězdy zadarmo a nedělají aspoň takový randál a kanonádu. A pak ještě Netka slyšela další rány, to jak lidé otevírali špunty a přijpíjeli si šampaňským."Na zdraví! A všude to jen cinkalo, jak jsi skleničkami ťukali, navzájem se objímali, přáli si všechno nejkrásnější do nového roku a hrdě prohlašovali svá nová předsevzetí ;' Letos už fakt nebudu jíst sladké a taky přestanu kouřit" říká tatínek."A já budu každý den cvičit!" dodala maminka."A já si každý den uklidím hračky!" slíbila Eli."A já nebudu prudit bráchu" řekl Teo a já nebudu Teovi bourat postavené stavby a výtvory z lega" vykřikoval Niky, načež se všichni rozesmáli, protože to stejně věděli, že to nevydrží ani do snídaně. Netka se smála s nimi a zamrkala na hvězdy: "Lidé jsou zvláštní – slaví, že se Země otočila kolem Slunce, jako to dělá vlastně pořád každý rok, ale aspoň mají veselo, akorát jí nebylo úplně jasné, že po půlnoci, když už se blížilo skoro ráno, tak se někteří lidé úplně motali sem a tam, to asi jak byly nevyspalí, co myslíte? Hlavně když si u toho řádění nezapomenou přát něco hezkého do nového roku. A tak děti, jestli si budete dávat novoroční předsevzetí, zkuste si doma udělat soutěž – kdo z vás ho vydrží nejdýl! Ale pozor – žádné podvádění, protože hvězdy a kometka Netka všechno vidí.
 ✨ Konec... nebo začátek nového roku.---
         A krásný nový rok vám také přeje
           fotografka a autorka pohádky. 

                                         Moni Kolenatá